Opalice je vesnice  položená v zákoutí toku pravého břehu řeky Vltavy mezi městy Český Krumlov a České Budějovice. Nachází se také na rozhraní okresů těchto měst. 

Historicky to byla samostatná obec, která patřila do okresu Český Krumlov od jejich zřízení r. 1850. Před tím patřily Opalice pod panství v Českém Krumlově. Za protektorátu patřila obec od 1.5.1941 do 9.5.1945 do okresu České Budějovice. Po roce 1945 se státní správa a obce začaly měnit na národní výbory, jako obdoba ruských sovětů. Vznikl MNV Opalice. Sídlo pak přešlo do Kosova. Od 10.5.1945 do 31.12.1948 Opalice patříly do okresu Český Krumlov. Od 1.1.1949 do 31.12.2002 patří Opalice do okresu České Budějovice. Od 1.1.2003 soudní okres zůstává. Od 1.1.2003 jsou zřízeny nové kraje a obce s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem státní správy. Opalice nyní patří do obce s rošířenou působností  pod České Budějovice.

Původní obec Opalice zahrnovala přilehlé vsi a osady Kosov, Radostice, Rančice Záluží, Čertyně, Štěkře se samotami Pozděraz, Prokop, Těšín, Rohan a Hvízdalka. Na základě usnesení obecního zastupitelstva ze dne 22.3.1924 došlo v roce 1927 k rozdělení obce na dvě a to Opalice  (Kosov, Radostice, Rančice se samotou Hvízdalka) a Záluží (Čertyně, Štěkře se samotami Pozděraz, Prokop, Těšín, Rohan a Hvízdalka). K přechodnému povinnému zpět sloučení obcí došlo za protektorátu od 21.9.1942 do 21.7.1945. Farností patřila obec do Kamenného Újezdu, kromě Štěkře, která patřila do Zlaté Koruny. Zde byla zemědělská selská oblast do 50. let minulého století. Bližší informace naleznete v Pamětní knize obce Opalic a dále na Wikipedii. V roce 1975 skončil MNV se sídlem v Kosově. Opalice připadly pod MNV Kamenný Újezd. V roce 1990 vznikla obec Kamenný Újezd z tehdejšího MNV, kam i Opalice nyní patří.

Registrovanými památkami jsou špýchary u stavení čp. 10 a 11. Původní dochovaná stavení čp. 2, 3, 5, 6, 8, 9, 10, 11 mají uzavřené dvory, což bylo vždy účelné a praktické proti zlodějům, čumilům a udavačům. Zvonička se zvonem z roku 1829 stávala uprostřed návsi, před tím u stavení čp. 4. V roce 1994 byl zvon ukraden. Dřív se každý den zvonila klekánice, pokud někdo umřel, při pohřbu a nějaké přírodní katastrofě. Dále se zde nacházejí  u rozcestí  dva litinové křížky na podstavci. Jeden byl vandalsky zničen v 70. letech.

Nejstarší dochovanou památkou a symbolem Opalic je památný opalický dub. V roce 1992 došlo k opravě opalického dubu. Byla zavěšena nová kopie ukradeného obrazu Panny Marie Kájovské se dvěma mnichy. Byl položen nový šindel na střeše dubu, umístěn nový nápis a opravena zídka. V říjnu roku 1992 byl vysvěcen nový obraz na památném dubu farářem z Kamenného Újezdu. V roce 2020 byla provedena další menší oprava okolí dubu a umístěn nový obraz.

Ani Opalice se nevyhnuly násilné kolektivizaci po převratu v roce 1948, uchopení absolutní moci komunisty a nastolení diktatury proletariátu. V listopadu 1952 byl zajištěn (zabrán) veškerý majetek panu Josefu Myslivcovi a manželce Marii z Radostic, paní Anně Štindlové a jejímu synovi Tomášovi z Opalic a Františku Šebelkovi z Rančic pro neplnění nařízených těžko splnitelných a povinných zemědělských dodávek. Okresní prokurátor je všechny obvinil z tehdy platných trestných činů sabotáže a ohrožení jednotného hospodářského plánu. Všichni byli odsouzeni k různým nepodmíněným trestům odnětí svobody, peněžitým trestům a propadnutí veškerého majetku. Paní Anna Štindlová se synem Tomášem a dcerou byli vystěhováni z rodného statku na Třeboňsko. Na jejich rodném statku vznikla farma státního statku. Nesměli do Opalic ani na návštěvu. V roce 1968 byla jejich rodina rehabilitována a zrušeny všechny vynesené tresty. Pan Tomáš Štindl starší (†1936) byl velice uznávaným a respektovaným občanem Opalic. Byl veteránem 1. světové války, zde hospodařil a byl dlouholetým starostou obce a také místním kronikářem. Rozsudkem 25.3.1953 byl odsouzen na 16 let Jan Burger z Radostic za údajnou protistátní činnost a propadnutí veškerého majetku. Dne 19.10.1955 museli “darovat“ státu svá hospodářství (byli zabráni) v Opalicích Jan a Marie Šauerovi, Karel a Anna Myslivcovi, Kateřina a Ludmila Křížkovi. V říjnu 1956 byli donuceni Jan a Marie Kolářovi k předání soukromého majetku státu.

Všechna hospodářství tak převzal státní statek a státní lesy. V roce 1958 bylo v Opalicích založeno JZD Budoucnost. Lidem, kterým byl státem ukraden všechen soukromý majetek byli označováni jako kulaci. V JZD nesměli zastávat v žádné funkce a museli pouze manuálně pracovat. Do vedení družstva byli dosazeni pouze osvědčení komunisté, nikoliv zkušení odborníci a autority. Proto také toto JZD zkrachovalo již v roce 1964. Od roku 1965 hospodaření převzal státní statek Rožnov. V Opalicích vznikla samostatná farma. Jejím vedoucím byl pan Švarc. Za jeho působení se opravili již zdevastované budovy po JZD. U všech stodol se opravili nebo udělali nová vrata. Rekonstruovali se chlévy u Myslivců, Šauerů a u Štindlů (Pekařů), kde byla také vybudována dílna na opravu zemědělských strojů a za stodolou postavena mostní váha. Na farmě pracovali lidé z Opalic, Radostic a 2 noví traktoristé z Kamenného Újezdu. Dobytek jalovice byly ustájeny u Myslivců a u Šauerů. Koně u Křížků (Fresů), a pak později u Kolářů. Prasata byla v prasečáku a u Štindlů (Pekařů), kde byli před tím býci a krávy.

Z politických důvodů byl pan Švarc v roce 1969 odvolán a dosazen pan Pilbauer, který se zabydlel u Myslivců. V roce 1970 se přistěhovali noví občané Břečkovi, kteří zde pracovali nastěhovali se ke Štindlům (Pekařům) a pak do nového okálu. V roce 1971 na základě rozhodnutí vedení státního statku byl zbořen nejstarší statek č.p. 1 v Opalicích u Křížků zvaný u Fresů. V tomto obytném stavení byly ještě gotické klenby. Na jeho místě postavil státní statek dva nevzhledné okály nehodící se do staré zástavby. Plánovaná výstavby velkokapacitního vepřína a dalších bytovek se nerealizovala.

Toto období od roku 1970 lze nazvat dobou stagnace vsi, chátrání původních budov a postupného vymírání původních obyvatel a pamětníků Opalic. V červnu 1980 se zřítila střecha stodoly u Štindlů (Pekařů), v roce 1986 střecha stodoly u Křížků (Brychů) z důvodu zanedbané údržby budov. Myslivcův statek byl určen v roce 1989 k demolici, který už byl opuštěný a prázdný. V roce 1979 byly odstěhovány jalovice ze statku u Myslivců a v roce 1981 od Šauerů. Fungoval zde pouze prasečák nově postavený za éry JZD na výkrm žíru později upravený na porodnici selat.

Některé neobydlené budovy dřív lacino koupili chalupáři k rekreaci, kteří už neměli k vesnici takový vztah jako původní obyvatelé. Jejich hlavním zájmem bylo pochopitelně rekreovat se a užívat si volného času, ale byli rádi a vděční, že si zvolili toto krásné a klidné prostředí. Někteří se později i trvale nastěhovali. Majitelé se mění a nyní mají snahu organizovat život starousedlíkům podle jejich vlastních a poněkud zvláštních představ odkud přišli. Sami dělají, že jsou důležití a vědí lépe, ale své povinnosti k ostatním si bezohledně neplní. Jejich nespokojenost je tak jen projevem nedostatku vlastní sebedůvěry a chorobou respektu nového prostředí kam přišli. V poslední době se rozmáhá bezdůvodné udávání obecnímu úřadu (starostka obce Jitka Šebelková - ODS) i toho co se jich netýká a dává jim to falešný pocit zvyšování sebevědomí. Obecní úřad je tak v udávání ochotně podporuje, což k dobrým vztahům určitě nepřidá.

Staří pamětníci si minulou temnou dobu udávání ještě pamatují, jak na základě vylhaných udání si udavači vyřizovali účty se svými oponenty. Ti pak byli neprávem pronásledováni, odsouzeni nebo dokonce popraveni. Co jim pak byla platná rehabilitace, když jim někdo cynicky zničil život. Udavači za to sice nebyli světsky potrestáni, ale pak se později topili v marasmu vlastního osudu a svědomí. Na vesnici lidé tradičně žili pospolu a vzájemně si pomáhali. Minulému režimu právě tato vlastnost chování lidí ležela jako trn v oku a museli proto vesnice “rozkulačit“. Uměle vytvořili dvě třídně-sociální skupiny, které pak proti sobě štvali. Bohužel i nynější závist kvůli majetku mezi lidmi toto stále udržuje a podporuje netoleranci mezi lidmi.

V roce 1947 byla provedena elektrifikace Opalic a Radostic a v roce 1949 byl zaveden telefon do Opalic. V roce 1964 byl zrušen místní hostinec u Šnábergerů. Zásobování obyvatel Opalic potravinami prováděl pan Jan Kolář, který s koňmi každý týden jezdil do Kosova na nákupy, které si lidé objednali. V roce 1970 začala jezdit do Opalic pojízdná prodejna (do roku 1994), která však nevozila pivo a limonády. Ty musel stále dovážet pan Jan Kolář až do roku 1978, kdy s koňmi skončil. V roce 1968 bylo instalováno nové výbojkové veřejné osvětlení. V roce 1969 byla zhotovena bezprašná silnice z Kamenného Újezdu a pak do Radostic.  V roce 1980 byla zrušena základní škola v Radosticích (1.-5. ročník). V roce 1988 byl v Opalicích založen osadní výbor (zrušen v roce 1990). Z jeho iniciativy byla svépomocí vybudována kanalizace, upravena nevzhledná náves a upraveno okolí památného dubu. V roce 1988 byla provedena podnikem JČE rekonstrukce elektrického vedení NN od trafa v Radosticích. Nevzhledné betonové sloupy nahradily původní dřevěné sloupy a střešníky na budovách. Bylo instalováno nové veřejné osvětlení na tyto betonové sloupy.

 V roce 1992 skončili v Opalicích s hospodařením státní statky (ŠZP Hluboká nad Vltavou) a státní lesy. Hospodaření se ujali na svých i pronajatých pozemcích soukromě hospodařící zemědělci Vladimír Štindl, Šebelka a Kotalík (RANOPA) a podnik Konsivia jako nástupce ŠZP. V soukromých lesích začali hospodařit jejich vlastníci sami, ve státních lesích LČR. Obec opravila v roce 1994 asfaltový povrch místní komunikace do Radostic, v roce 2005 nový asfaltový potah za stodolou v Opalicích, v roce 2013 cestu do Kosova. Od roku 1998 se z Opalic pravidelně každý týden odváží domovní odpad. V roce 1995 vybudována místní soukromá pila (skončila v roce 2015). Pak byl otevřen na jeho místě hostinec a stáj pro koně. Lidé si postupně opravili svá stavení, což přispělo i ke vzhledu návsi. Od roku 2003 vznikala také nová individuální výstavba sedmi samostatných domů pro bydlení.