První písemná zmínka o Opalicích pochází z roku 1365. Kořeny osídlení této malebné jihočeské vesnice však sahají mnohem hlouběji do minulosti. Díky své strategické poloze v těsné blízkosti řeky Vltavy byly Opalice a jejich okolí atraktivním místem pro život už v pravěku.
Důkazem nejstaršího osídlení krajiny je 12 dochovaných pohřebních mohyl z doby bronzové, halštatské a laténské, které se nacházejí jihovýchodně od samotné osady. Na ostrohu nad řekou Vltavou v té dobu existovalo také opevněné pravěké hradiště.
Opalice si dodnes zachovaly svůj specifický dvorcový charakter s uzavřenými selskými usedlostmi. Tyto uzavřené dvory (vyskytující se u stavení čp. 2, 3, 5, 6, 8, 9, 10 a 11) měly v minulosti ryze praktický účel – chránily majetek obyvatel před zloději i nezvanými hosty.
Nejznámějším symbolem a živým památníkem obce je slavný Opalický dub stojící na kraji vsi. K tomuto staletému torzu stromu se váže historická pověst z roku 1420. Tehdy v něm podle vyprávění našli úkryt dva mniši z nedalekého kláštera Zlatá Koruna, kteří prchali před husity. Modlitba k panně Marii Kájovské jim tehdy zachránila život a na památku této události byl na dub umístěn deskový obraz.
Před rokem 1850 patřily Opalice pod krumlovské panství. Po vzniku samostatných okresů byly dlouho součástí okresu Český Krumlov, přičemž po druhé světové válce zde fungoval samostatný Místní národní výbor (MNV Opalice). V rámci správních reforem v druhé polovině 20. století byly Opalice přičleněny pod Kamenný Újezd, jehož pevnou součástí jsou jako místní část dodnes.
Graf znázorňuje historický vývoj a trend počtu obyvatel v osadě Opalice (části obce Kamenný Újezd v Jihočeském kraji) mezi lety 1960 a 2026.
Pokles (1960–1993): V roce 1960 žilo v Opalicích přibližně 36 obyvatel. Poté následoval dlouhodobý pokles, který vyvrcholil na začátku 90. let (kolem roku 1993), kdy počet obyvatel klesl na historické minimum pouhých 7 obyvatel.
Stabilizace a obrat (1993–2003): Po dosažení minima se počet obyvatel pohyboval a stabilizoval kolem hranice 10 až 12 osob.
Výrazný růst (od roku 2003): Od počátku 21. století dochází k prudkému a trvalému nárůstu. V posledních letech (kolem roku 2026) populace přesáhla hranici 55 obyvatel, což představuje nejvyšší doloženou hodnotu na grafu.
Proložená parabola (označená jako „vývoj“) matematicky zachycuje tento dlouhodobý trend ve tvaru písmene U, kdy se z původně vylidňující se osady stalo vyhledávané místo k bydlení s dynamickým růstem obyvatel.
Odsouzení a vystěhování (1952): Dne 3. listopadu 1952 byl veškerý majetek Any Štindlové, zemědělkyně v Opalicích čp.11 a jejího syna Tomáše Štindla pro trestní čin podle § 135 trestního zákona zabaven. Důvody: byli podezřelí z trestného činu ohrožení jednotného hospodářského plánu a sabotáže. Tento zásah prokuratury byl součástí celostátní represivní „Akce Kulak“, zaměřené na likvidaci soukromých zemědělců a vynucení kolektivizace. Pro rodinu Štindlových z Opalic mělo toto rozhodnutí fatální následky: po zinscenovaném procesu jim byl zkonfiskován veškerý rodový majetek (na statku vznikla farma státního statku) a celá rodina byla nuceně vysídlena z budějovického okresu na Jindřichohradecko (Třeboňsko). Do rodné obce měli zakázaný přístup. K plné soudní rehabilitaci rodiny a zrušení nespravedlivých trestů došlo až v uvolněném roce 1968.
Zabírání statků a nucené „dary“ (1955–1956): V říjnu 1955 byli komunistickým aparátem donuceni odevzdat (či de facto darovat) svá rodová hospodářství a majetek místní rolníci Jan a Marie Šauerovi, Karel a Anna Myslivcovi a Kateřina s Ludmilou Křížkovými. V říjnu 1956 potkal stejný osud Jana a Marii Kolářovi.
Označení za „kulaky“: Původní majitelé, kterým stát ukradl polnosti a majetek, byli režimem ocejchováni jako třídní nepřátelé (tzv. kulaci). V nově zřízeném JZD Budoucnost (založeném roku 1958) nesměli zastávat žádné funkce a byli odsouzeni výhradně k těžké manuální práci.
Dosazení neschopných kádrů: Vedení hospodářství převzali prověření komunisté namísto zkušených místních hospodářů, což vedlo k rychlému úpadku a krachu opalicského JZD již v roce 1964. Následně správu převzal státní statek.
Tato zvůle režimu a likvidace tradičního selského stavu přímo vyhnala lidi z osady. Mladé generace odcházely za prací do měst, protože v ukradených a upadajících statcích neměly budoucnost. Právě proto začíná křivka na grafu v roce 1960 strmým pádem z původních 36 obyvatel až na naprosté dno (pouhých 7 obyvatel) na začátku 90. let, kdy se osada ocitla na pokraji úplného zániku.
Komunistické represe v osadě Opalice zanechaly hluboké stopy na lidech i samotném urbanismu obce. Podrobné historické souvislosti, osudy místních památek a poválečný vývoj přibližují následující celky.
Po pádu totalitního režimu začal od roku 1990 komplikovaný proces nápravy majetkových křivd.
Navrácení rodových statků: Potomci perzekvovaných rodin (Šauerů, Myslivců, Křížků a Kolářů) získali v restitucích zpět ukradené budovy a polnosti, které desítky let drancoval Státní statek.
Fyzický stav majetku: Většina budov byla po desetiletích socialistického hospodaření v dezolátním stavu. Noví (staronoví) majitelé museli investovat obrovské úsilí a finanční prostředky do kompletní obnovy zničených střech, dvorů a obytných částí.
Nový impuls pro růst: Úspěšné dokončení restitucí a soukromé vlastnictví nastartovalo po roce 2000 zásadní obnovu obce. To vedlo k přílivu nových obyvatel a růstovému trendu, který vidíme na grafu.
Osada Opalice si navzdory snahám režimu o unifikaci venkova zachovala svůj unikátní dvorcový charakter z 16. století. Tradiční uzavřené čtvercové dvory historicky sloužily jako ochrana před zloději i zvědavci. Mezi nejvýznamnější památky patří:
Usedlost čp. 10: Obsahuje cenný pozdně gotický patrový špýchar se strmou sedlovou střechou, který je unikátním dokladem pozdně středověkého stavitelství v jihočeském regionu.
Usedlost čp. 11: Je specifická svou zachovalou fasádou zdobenou historickými sgrafity.
Kaplička a křížky: Náves zdobila tradiční zvonička. Jeden ze dvou litinových křížků u rozcestí se stal obětí vandalismu přímo v normalizačních 70. letech. Samotný historický zvon z roku 1829 pak bohužel podlehl vlně kriminality v divokých 90. letech (ukraden roku 1994).